Brdská vrchovina nejsou žádné Krkonoše, Beskydy nebo Slovenský ráj, ale tyhle kopečky táhnoucí se od Prahy přes Dobříš až k Příbrami jsou stejně půvabné. Brdy nejsou na jedno brdo, jsou zrovna tak zasněné jako tajemné.
To co pro Liberec znamená Horní Hanychov a Ještěd nebo pro Bratislavu Devín a Malé Karpaty, to je pro Prahu v dosahu MHD Zbraslav-Baně, kde se začíná nesměle tyčit Brdská vrchovina v nadmořské výšce „neuvěřitelných“ 300 metrů. l kdybyste prochodili tenhle světa kraj křížem krážem, cestou značenou či kozí stezičkou, stále budete překvapeni, jak jsou tyhle kopečky rozmanité. Nejsou tady horští velikáni, ale osmistovkový brdek Tok také není žádný trpaslík. Jen pár kilometrů za Prahou objevíte místo, kde má své sídlo zdejší patron a ochránce. Tak jako mají Krkonoše od nepaměti echt německého Rúberzahla, který se po mnoha dějinných peripetiích změnil v Rýbrcoula, až se z něho stal všemi milovaný Peterkův Krakonoš.
Tak i Brdy měly vždy svého Fabiána, skřítka ze šišek a léčivých bylin, který není lidem příliš na očích, ale při troše štěstí najdete jeho studánku i kamenné lože. Aby bylo v těchto končinách vše rozmanitějši, střídají se zde listnaté a jehličnaté porosty, mnohdy s pasekami posetými rulovými valy, které tady zbyly po čertovi. I takový lotr rohatý má své dny a zřejmě mu něco nevonělo pod nos. Rozezlený, celý říčný a rozdurděný proměnil tu nádheru v těžko přístupné skalisko, v Čertovu kazatelnu. Ale ten namáhavý výstup po kamení
stojí za to, je odtud jeden z nejhezčích rozhIedů. Pro ty z vás, kteří se raději vozíte, zůstaňte doma. Tuhle všechnu krásu můžete vnímat jen s botami na nohách. Vlaky a autobusy jsou trochu z ruky a na kole sotva můžete dělat něco jiného než polykat prach a kilometry.