Reklama
 
Blog | Karel Lízal

Kdo očekával něco jiného od pana prezidenta?

Kolik je asi občanů, trpících mylnou představou, že si politik nebude leštit své ego? Vždyť se ubírá cestou plné nástrah, která vede na vrchol kariéry. Proč si nedělat hezky, když moc je tak opojná.

Mám rád vystoupení nadstranického prezidenta, ať je to kdekoliv, o čemkoliv a při jakékoliv příležitosti. Vždy jsem okouzlen jeho rétorikou s jakou dokáže promluvit ke svému národu a s šarmem šermovat argumenty ,,padni komu padni ,,. Ovšem jen tehdy, hodí-li se mu do krámu. V opačném případě dokáže udeřit svými bonmoty a znectít svého protivníka se zdánlivou noblesou. Jak dokáže mluvit z partesu, z toho jsou jeho ovečky paf. To ony zvolily svého guru a rozumějí jeho slovníku, on jim mluví z duše. Neměl náhodou svůj vzor ve Fidelu Castrovi, který o ničem a spatra dovedl mluvit několik hodin. Tohle stádo ani netuší, že by mohl být v rouše beránčím chladnokrevný kalkulátor, který vždycky ví, co udělat v pravou chvíli. Stejný šachista jakým byl jeho ,,rival,, Klaus. Být vždy o několik tahů napřed.

Chci věřit tomu, že při mocenském poločasu objímal stromy na Vysočině a nic jiného než nabíjení energie bych v pošetilosti důvěřivého muže nehledal. Možná se upínal ke slovanskému tomu dubisku, že se později na mileném konzulátu nechal chlácholit ambasadorem, který ho opíjel rohlíkem, že žádný mráz z Kremlu neuhodí. Vždyť z Východu přicházelo jen světlo, et oriente lux říkávali dávní mudrci.

Vím, že nemuselo být jeho dětství šťastné, ale politikovi nemá chybět kinderstube, jak říkávají Němci, našeho národa úhlavní nepřátelé. Jak dokázal vsadit na německou kartu ve volebním klání a nebýt příliš košer, no bóže, účel světí prostředky.

Reklama

Mám rád jeho faux pas, protože z něj dělají našeho polidštěného zlatého tátu, který má chyby jako každý jiný ze spodních deseti milionů. Jak on dokáže v místech, kudy kráčely dějiny být státnicky moudrý a pobavit podhradí nerespektováním ústavních zvyklostí. Koho jiného by napadlo při inauguraci moudře kráčet Vladislavským sálem, lehkým kývnutím hlavy napravo i nalevo rozdávat blahosklonnost hodnou vladaře. A pak z nonšalancí políbit ruku Lucii Bílé. Kde v té době byly jeho moudří rádcové nebo šéf protokolu? Nebo mu to snad nakukala jeho fanynka, šibalka Bohdalka?

Nyní prezident řeší problémy, kdy zaséval vítr při cestě na Hrad a sklízí bouři nevole u svých oponentů. Připomíná mi to rozdělování sympatií jako v Poláčkově románu Bylo nás pět. Hoši co spolu mluví a ti druzí, jenže legrace končí tam, kde hlava státu se chová jako Caesar. Palec nahoru, nemusíš být ani členem Spolku přátel a vyhřívej se v mém stínu nebo palec dolů a pak předhodit lvům.

Proč nemluvit premiérovi do sestavování vlády a vymýšlet si argumenty, kdo ano a tenhle jen přes mou mrtvolu, protože nemá odbornost. Nemoudrost je příliš silné slovo. Ministr obrany Stropnický musí být pěkný tajtrdlík, protože sloužil jako komediant v AUSU a nemá s vedením armády dostatečné zkušenosti. Bylo by to bezpečnostní riziko, Já I. to přece musím vědět, jsem vrchní velitel branných sil. Že jsem nevoják by mohlo být prozrazením státního tajemství.

On prý nebude chodit ke kováříčkovi, když může jít ke kováři.

Můžu přiznat, že jsem také dal přednost knížeti před zemanem a bylo mi to platné jako mrtvému zimník?